Arany János emléktábla – Karlovy Vary
Historie památníku
Pamětní deska Jánose Aranyho - Karlovy Vary
Nejznámější české lázeňské středisko bylo po staletí cílem mnoha Uhrů, kteří zde hledali léčení. Asi nejznámějším z nich byl János Arany (1817-1882), který zde od roku 1869 po dobu osmi let trávil část léta, aby si ulevil od potíží se žlučníkem. Zdálo se, že největší maďarský epický básník kvůli své nemoci a předčasné smrti své dcery Julisky v roce 1865 téměř rezignoval na literární činnost.
Karlovarská léčba však přinesla nejen úlevu Aranyho tělesným neduhům, ale také obnovila jeho zájem o poezii. Právě zde napsal krátkou báseň (v němčině) Motto, báseň Mé ženě a překládal v Karlových Varech řecká dramata. Duch místa je evokován ve hře Láska Toldiho, kdy český král Karel IV (jmenovec lázní) objeví léčivý pramen při lovu jelenů se svými loveckými společníky, mezi nimiž je i Miklós Toldi.
Od roku 1957 připomíná básníka, který zde kdysi pobýval, "velkého obdivovatele Karlových Varů", tmavě šedá mramorová deska na domě v ulici Zámecký vrch 4. Arany byl od roku 1870 generálním sekretářem Uherské akademie věd a vedení města ho jako vzácného hosta chtělo ubytovat v jednom z luxusních městských hotelů. On však zůstal věrný starému domu a známému, milovanému okolí.
Arany mimo jiné opěvoval Karlovy Vary ve své epické básni Toldiho láska.
"Ale Karel měl údolí velmi rád,
Vymyslí pro něj jméno později:
Přidal k němu hranice dvou vesnic,
A kde horká voda své paprsky střílí,
Tam postavil lázně a tam vysadil město:
A v něm město, kde se teď schází celý svět.
Tam, kde jeleni padli do hlubin,
Kde nad pramenem lázně postavil,
Pět set let poté - nebo ano, více,
nemocný šedivý muž snil mnoho snů;
Požehnal své vodě k velkému dobru,
když ne pro nový život, tak pro novou naději na život,
A jestli někdy tato píseň dosáhne svého cíle:
ať poděkuje vodám tohoto pramene.
Pamětní deska Jánose Aranyho - Karlovy Vary
Nejznámější české lázeňské středisko bylo po staletí cílem mnoha Uhrů, kteří zde hledali léčení. Asi nejznámějším z nich byl János Arany (1817-1882), který zde od roku 1869 po dobu osmi let trávil část léta, aby si ulevil od potíží se žlučníkem. Zdálo se, že největší maďarský epický básník kvůli své nemoci a předčasné smrti své dcery Julisky v roce 1865 téměř rezignoval na literární činnost.
Karlovarská léčba však přinesla nejen úlevu Aranyho tělesným neduhům, ale také obnovila jeho zájem o poezii. Právě zde napsal krátkou báseň (v němčině) Motto, báseň Mé ženě a překládal v Karlových Varech řecká dramata. Duch místa je evokován ve hře Láska Toldiho, kdy český král Karel IV (jmenovec lázní) objeví léčivý pramen při lovu jelenů se svými loveckými společníky, mezi nimiž je i Miklós Toldi.
Od roku 1957 připomíná básníka, který zde kdysi pobýval, "velkého obdivovatele Karlových Varů", tmavě šedá mramorová deska na domě v ulici Zámecký vrch 4. Arany byl od roku 1870 generálním sekretářem Uherské akademie věd a vedení města ho jako vzácného hosta chtělo ubytovat v jednom z luxusních městských hotelů. On však zůstal věrný starému domu a známému, milovanému okolí.
Arany mimo jiné opěvoval Karlovy Vary ve své epické básni Toldiho láska.
"Ale Karel měl údolí velmi rád,
Vymyslí pro něj jméno později:
Přidal k němu hranice dvou vesnic,
A kde horká voda své paprsky střílí,
Tam postavil lázně a tam vysadil město:
A v něm město, kde se teď schází celý svět.
Tam, kde jeleni padli do hlubin,
Kde nad pramenem lázně postavil,
Pět set let poté - nebo ano, více,
nemocný šedivý muž snil mnoho snů;
Požehnal své vodě k velkému dobru,
když ne pro nový život, tak pro novou naději na život,
A jestli někdy tato píseň dosáhne svého cíle:
ať poděkuje vodám tohoto pramene.